Můj nejoblíbenější film se jmenuje Crazy Rich Asians. Česky myslím vyšel jako Šíleně bohatí Asiati. Na žádné streamovací službě se teď nenachází, ale pravidelně ho sjíždím v letadle při přeletech do Ameriky a zpět 🙂 Za 5 let, co ho znám, jsem ho viděla tolikrát, že bych vám ho mohla skoro slovo od slova odvyprávět zpaměti (uvidíte o kousek níž 🙂 ). Jeho úvodní scéna mi totiž absolutně změnila život. To, jak přemýšlím o penězích. A vzpomenu si na ni skoro pokaždé, když dělám důležitá životní rozhodnutí. Pojďte se na ni podívat se mnou (a dokoukejte tu minutu do konce):
Jestli angličtina není vaší silnou stránkou, nezoufejte, protože vám to přeložím. Hlavní hrdinka vloží všechny žetony do pokerové hry – a její protějšek složí karty. Ona je ukáže – a nemá v nich nic, co by v pokeru mělo nějakou hodnotu. Pak se rozsvítí světla a ukáže se, že je v poslouchárně plné studentů – jako lektorka teorie her. A teď přijde ta důležitá část:
A teď mi řekněte – jak jsem mohla Curtise takhle brutálně porazit?
Jednoduše. Vím totiž naprosto jistě, že Curtis je cheap.
(Tohle slovo má v angličtině několik významů. Znáte ho jako levný (což vlastně docela sedí), ale v tomhle kontextu je to někdo, kdo se bojí pustit korunu. Šetřílek, skrblík – ale i někdo, kdo se bojí o peníze. Pojďme dál.)
Nehrál tak, že by používal logiku nebo matematiku, ale svoji psychologii.
Náš mozek tak nenávidí představu, že ztratíme něco, co je pro nás hodnotné, že opustíme všechno racionální uvažování a děláme fakt špatná rozhodnutí.
Curtis nehrál tak, aby vyhrál. Hrál tak, aby neztratil.
Pamatuju si skoro přesně, kdy jsem tenhle film viděla poprvé. Protože o týden později jsem díky němu udělala rozhodnutí, které kompletně změnilo to, jak vypadá můj byznys. A díky tomu i můj život jako takový – protože díky prosperujícímu byznysu můžu dělat rozhodnutí, která dělat chci (a ne ta, co si můžu dovolit).
Tuhle story už jste ode mě možná slyšeli…
…i když asi ne i s úplným koncem.
V červnu 2020 mi přišel e-mail od jedné americké markeťačky s předmětem Wanna be a beta tester? Stáhla jsem si z reklamy na Facebooku její freebiečko – a od té chvíle během roku neotevřela jediný e-mail ze všech, co posílala. Až tenhle. Se stejným předmětem jich předtím poslala asi 5. Nabízela možnost přidat se jako tester do kurzů jejích studentů. A na konci toho jediného e-mailu, co jsem otevřela, byla pozvánka k prodejní sérii videí Jamese Wedmora. Neptejte se mě, proč jsem na to klikla, protože nevím. Ale u prvního Jamesova videa jsem si byla jistá, že jsem tam naprosto správně. V Evropě se tou dobou začala prosazovat Sigrun, které mi úplně neseděla – ale tady to rezonovalo od první chvíle. Přesně jsem se poznávala v pozici nejpilnějšího špatně placeného zaměstnance svého byznysu – co vůbec nemíří k tomu, aby ze svého podnikání vybudoval firmu s větším dopadem – která nepadne, když si vezme dovolenou.
Jenže…
A pár dní později se otevřel košík – a na mě tam svítila částka rovnající se podle tehdejšího kurzu asi 70 tisícům korun. A ty jsem samozřejmě neměla. První splátku ze šesti bych tehdy asi dala, ale bylo by to fakt na hraně.
Jak se stalo, že jsem byla v téhle situaci? Jednoduše. Po rodičovské jsem se nevrátila do práce. I kdybych chtěla, nešlo to. S mojí holčičkou bylo “něco špatně”. 5 let jsme běhali po doktorech jen kvůli diagnóze. Nakonec z toho vyšla těžší porucha autistického spektra s těžkou poruchou komunikace. Takže jsem v téhle situaci rozjížděla podnikání mezi pendlováním po doktorech, péčí o děti a stresu, co mi přidávali všichni kolem (protože když vaše dítě nezapadá do norem a nemáte na to papír – tak za to může špatná matka a to, že se tomu dítěti pořádně nevěnujete. A okolí vám to občas dá fakt parádně sežrat).
Zvenčí to asi vypadalo i tak jako úspěšný byznys (protože mám aspoň velkou výhodu v tom, že jsem chytrá jako opice) – ale reálně jsem stála oběma nohama na dálnici do pekel a blížila se ke zhroucení.
Tu Lucii, co to tenkrát táhla všechno na zádech, byste v té dnešní pozici asi nenašli.
…and make some really poor desicions
Jak se stalo, že jsem do BBD nakonec vstoupila? Poslední den se objevila možnost 12 splátek. Nevěděla jsem o tom, ale měla jsem prostě potřebu se ke svému rozhodnutí “letos ne” vrátit a podívat se tam znovu.
Ten moment si pamatuju dodneška. Seděla jsem s mobilem na záchodě na oslavě narozenin u tchyně, když jsem tam tu změnu splátek našla. Cukalo to hodně – ale pak jsem si stejně řekla: “To už je rozumnější, ale není to dobré rozhodnutí. Co když na ty splátky pak nebudu mít? Radši si na to odložím a vstoupím do toho za rok.” A přesně v tu chvíli se mi ta scéna přehrála v hlavě.
Náš mozek tak nenávidí představu, že ztratíme něco, co je pro nás hodnotné, že opustíme všechno racionální uvažování a děláme fakt špatná rozhodnutí.
Curtis nehrál tak, aby vyhrál. Hrál tak, aby neztratil.
Vhrkly mi slzy do očí, protože mi došlo, že přesně tohle dělám celý život. Neriskovat vůbec nic, i když by z toho mohlo být mnohem víc. A na to tlačítko jsem klikla. Otočil se mi žaludek, když jsem zadávala platební kartu, ale dotáhla jsem to do konce. Díky bohu.
Tady je ten slíbený důkaz, že to znám fakt zpaměti 🙂 Kdybyste se chtěli zeptat, jak moc jsem zvyklá dávat rozhodory na kameru v angličtině – tak vůbec 😀
Poprvé jsem se uklidnila, když mi přišly přihlašovací údaje – a já zjistila, co jsem si to vlastně koupila. Ne kurz na rok, co mě provede kroky k tomu, jak to konečně prorazit (jako to měla třeba právě zmiňovaná Sigrun) – ale obrovskou knihovnu materiálů připravených na okamžité použití. Samozřejmě i s tím kurzem (s asi desetinásobným rozsahem, než jsem čekala). S přístupem navždy – a jasným pokynem, že to není určené k tomu, abych to prošla najednou, ale abych se k tomu dlouhodobě vracela a brala si přesně to, co právě potřebuju.
Na začátku jsem si pustila jen asi 3 videa – a rovnou to převedla do praxe. Na penězích to bylo vidět prakticky hned a o odcházejících splátkách jsem v podstatě ani nevěděla (a rozhodně mě to nebolelo). První kurz podle Jamese jsem natočila asi o 2 měsíce později a byl to úspěch hned od začátku. Publikum, peníze, reputace – všechno šlo takřka okamžitě nahoru. Částečně i proto, že mě účast v “takhle drahém kurzu” motivovala dělat i věci, kterých jsem se bála.
Dneska byste to do mě neřekli, protože klidně pustím ven videa, kde mi leze potěhotenské břicho a dvojitá brada – nebo na nich mluvím naprosto příšernou angličtinou – protože vím, že jejich hodnota je v něčem úplně jiném. Ale tenkrát pro mě bylo skoro nemyslitelné se před tu kameru postavit.
Can you do it anyway?
Nevím, kde jsem slyšela tuhle větu, ale řídím se jí hodně dlouho. Vždycky, když se něčeho bojím. Protože s překonáním strachů strachy nezmizí navždy – jen se změní na strachy z mnohem větších věcí. Can you do it anyway? Můžeš to udělat i tak? I když se bojíš?
Já vím, že můžu. Což neznamená, že u toho občas nemám srdce v kalhotách a neobrací se mi žaludek. Jen už vím, že ta výhra je větší. A že hrát na “hlavně nic neztratit” je naprd.
Za posledních 5 let jsem se posunula úplně neskutečně. Z vyčerpané mámy co se tak tak drží nad vodou na někoho, kdo má 3x do roka v diáři pracovní cestu za Jamesem do Ameriky – a koho “bublina” online podnikatelek poznává jako někoho, kdo je může posunout o kus dál čímkoliv, co zrovna dělá. Ten potenciál tam byl vždycky. Ale nebýt BBD, neměl by šanci se naplnit. Protože jsem to celou dobu dělala blbě.
Chcete tuhle šanci taky? Business by Design má letos otevřeno do pátku 13. 6. 2025 do 9:00 našeho času. Protože tohle je cesta, které věřím na 1000%, každý rok ji trochu umetám i pro vás. Na https://luciehaberlova.cz/bbd/ najdete nejen víc o samotném kurzu Business by Design, ale hlavně moje bonusy v hodnotě skoro 80.000 Kč pro všechny, kdo vstoupí přes můj odkaz. Protože mi během let, co to dělám došlo, že největší posuny mají ti, kdo se mnou s materiály z BBD spolupracují dlouhodobě.
Jestli s vámi můj příběh někde rezonuje, mrkněte na to taky. Každý z nás si zaslouží šanci naplnit svůj potenciál.
